Věcná část  Charakteristika území

Velká Lhota leží v hornatém terénu nejvýše položená v oblasti Valašsko Meziříčska, nad údolní přehradou Bystřička v severním hřebenu pásma Vsetínských vrchů, s výhledem do údolí Rožnovské Bečvy, na Rožnov pod Radhoštěm a okolní Beskydská pohoří, na druhé straně na Vsetínské vrchy, Javorníky a Hostýnské vrchy. Nejvyššími místy jsou kopce Vrchhůra (693 m) a Ostrý vrch (672 m). V katastru obce se nachází cca 175 rodinných domků, ve kterých žije cca 330 obyvatel. Dále je na území obce celkem 180 chat využívaných k oddechu a rekreaci, převážná část se jich nachází kolem údolní přehrady. Některé usedlosti jsou rozptýleny na pasekách po celém katastru obce.

Samotná obec je rozložena v jižní stráni prudkého svahu kolem cesty. Obcí protéká Dědinský potok (Vesník), který ústí do přehrady Bystřičky. Svou exponovanou polohou je Velká Lhota zcela ojedinělá. Poprvé je zmínka o Velké Lhotě v roce 1374 a byla součástí panství Krásno, ale od roku 1411 až do zániku feudalismu náležela k panství rožnovskému. V 15. století se název obce několikráte změnil. Obec se postupně jmenovala Lhota Stachova, Lukáňova, Chmelová, Hrubá a nakonec Velká Lhota.

Geomorfologická charakteristika

Oblast Velké Lhoty spadá do geomorfologické provincie Západní Karpaty, subprovincie Vnější západní Karpaty a oblastí Západní Beskydy a Západobeskydské podhůří. Území Velké Lhoty spadá pod Hostýnsko-vsetínskou hornatinu. Tyto dva horské celky jsou odděleny Rožnovskou brázdou, jíž protéká od východu na západ Rožnovská Bečva. Ze severovýchodu zasahují do území také Moravskoslezské Beskydy.

Hostýnsko-vsetínská hornatina Ta je po svých okrajích lemována většími obcemi: od jihu Zlínem a Vizovicemi, ze severu Valašským Meziříčím, od východu Vsetínem a od západu potom Bystřicí pod Hostýnem a Holešovem. Na východě se dostává až k hranici se Slovenskem, kde se „vkliňuje“ mezi Moravskoslezské Beskydy a Javorníky. Celá délka pohoří je přes 55 km, západní část tvoří Hostýnské vrchy, východní část je vyšší a nazývá se Vsetínské vrchy. Hornatina je tvořená paleogenními flyšovými souvrstvími, pískovci a jílovci. Vsetínské vrchy jsou od Javorníků na jihu odděleny údolím Vsetínské Bečvy, stejně jako od západně ležících Hostýnských vrchů. V oblasti jsou četné sesuvy a skalnaté srázy mrazových srubů. Hostýnské vrchy jsou tvořeny flyšovými horninami s vrcholky z godulských pískovců. Nejvyšším vrcholem je Kelčský Javorník (864 m n. m.). Dalším významným vrcholem je Hostýn (735 m n. m.), který je nejvýznamnějším poutním místem mariánského kultu v České republice a pohoří dal jméno.

Z geologického hlediska se jedná převážně o flyšové pásmo Západních Karpat, z paleogénu, případně z křídy, kdy převládají pískovce a jílovce, méně slepence, prachovce, slínovce, slíny a jíly. Typickým znakem je rytmické střídání vrstev (gradační zvrstvení) a sesuvy (turbiditní proudy). Dalším fenoménem jsou štěrkonosné vodní toky.

Svahové sesuvy mohou být výrazným sekundárním projevem přívalových dešťů na území obce Velká Lhota a představují pro obec nejvyšší nebezpečí.

 

Hydrologická charakteristika

Páteřním tokem oblasti je Bystřička (někdy označovaná jako Bystřice). Na tomto toku leží VD Bystřička ve správě Povodí Moravy, s.p. Správní území obce Velká Lhota zasahuje i k severnímu břehu vodní nádrže.

Samotným intravilánem protéká Dědinský potok (Vesník) s množství bezejmenných přítoků. Vzhledem k extrémní svažitosti území obce vzniká v celé ploše množství drobných vodotečí. Dotace těchto vodotečí dešti a případný vznik soustředěných odtoků mimo koryta vodních toků může vést ke vzniku svahových sesuvů. Z hlediska sesuvů patří území Velké Lhoty k nejrizikovějším z celé oblasti Valaškomeziříčska. Lokality evidovaných sesuvů zaujímají cca 4% správního území obce.

Vzhledem ke svažitosti se na území obce nenacházejí větší vodní nádrže.

 

Klimatická charakteristika

Oblast spadá převážně do klimatické oblasti MT1. Ze severu zasahuje oblast MT7 a ze severovýchodu výběžek oblasti CH7.  (Quittova klasifikace – Atlas podnebí Česka, 2007)

 

Soubor: Charakteristika_uzemi.htm

---

Věcná část > Charakteristika území

 | nahoru |

18.09.2013, publikována: 18.9.2013